Vánoční trhy v Drážďanech

...jsme si užili. Škoda jen, že nebyl sníh.

Hříšně drazí andílci.

Tyhle koblížky z tvarohového těsta s opojnou chutí marcipánu jsme koupili ve stánku níže. Byly skvělé.

Kolotoč na ruční pohon - krásný a ekologický.

Typická krušnohorská pyramida.

Svařák od bean & beluga chutnal dobře. Byl méně oslazený, ale o to více okořeněný.

Zimní salát plný vitamínů a chuti

Tenhle salát u nás právě frčí. Chutná skvěle i samotný.

Suroviny:
1/4 hlávky červeného zelí
1 mrkev
3 řapíky řapíkatého celeru
1 zelená cibulka
drcené lněné semínko

Zálivka:
majonéza a bílý jogurt (poměr zhruba 1:1)
trochu olivového oleje
šťáva z citrónu
sůl, pepř

Zelí nakrájejte na jemné proužky, podobně celer a cibulku, mrkev nastrouhejte. Potom přidejte několik lžiček lněného semínka.
Přísady na zálivku smíchejte zvlášť a teprve poté promíchejte se zeleninou.
Můžete ozdobit lístky celeru a špetkou lněného semínka.

Lněná semínka jsou výborným zdrojem řady cenných biologicky aktivních látek, např. nenasycené mastné kyseliny, lecitin, enzymy... Celá jsou však pro lidský organismus nestravitelná, proto je třeba je nadrtit. Je možné je koupit už nadrcená.

Balím!

Dnes mám ze sebe ohromnou radost. Za poslední dny jsem stihla zařídit spoustu věcí, které jsem už mnoho týdnů odkládala, např. navštívit očního lékaře, objednat si kontaktní čočky, vrátit knihy do knihovny, vyzvednout několik vánočních dárků, uskutečnit několik bankovních převodů, objednat se ke kadeřníkovi atd. atd.
Ale hlavně zvládám průběžně balit dárky! Žádný časový skluz v potu tváře jako pár let předtím...balím průběžně, juch. Minulý týden se totiž na sociálních sítích začaly objevovat fotografie vzorně zabalených a ozdobených hromad dárků. Náladu mi to rozhodně nezvedlo, ale alespoň jsem šla do sebe.

První várka a zbývá už jen omašlit!
Ty tvrdé dárky se balí senzačně. Nejspíš se měkkoušům letos vyhnu úplně.
Jak stíháte balení vy?

Mimochodem, věděli jste, že měkkouš je také houba?

Zdroj: http://www.naturfoto.cz/mekkous-kaderavy-fotografie-7412.html

Třetí adventní

Doufám, že si užíváte třetí adventní neděli ve zdraví a pohodě, pojídáte třeba vanilkové rohlíčky, rozjímáte a odpočíváte...

Doll Prague 2013 očima účastníka

Na výstavu jsem se moc těšila, ale ve finále jsem byla hodně zklamaná. Především z organizace celé výstavy.
Byla prezentována jako "světová". Nakonec se odehrávala v sokolské tělocvičně, takže v prostředí žebřin, branek apod. A to není všechno.
Návštěvníci se přišli primárně podívat a pokochat, ne kupovat exponáty. Vstupné bylo poměrně drahé - 150,- Kč normální; 80,- Kč zvýhodněné. Takže když dorazila rodina se dvěma dětmi, už jim nezbylo příliš peněz na utrácení.
Registrační poplatky, poplatky za stánek atd. byly pro účastníky také poměrně drahé - šly do tisíců korun. Takže my jsme primárně potřebovali prodávat, abychom získali alespoň nějakou finanční satisfakci. To se bohužel nestalo. Celkově se na výstavě prodalo velmi málo exponátů.

Nejvíce mi bylo líto zahraničních účastníků - dorazili např. z Ruska, Ukrajiny, Rakouska, Litvy...museli zaplatit náklady na dopravu, přenocování minimálně tří dnů v Praze, registrační poplatky. Někteří neprodali ani jeden kousek.

Zázemí - toalety byly naprosto otřesné. Už dlouho jsem tak odporné neviděla ani na nějaké zaprášeném vlakovém nádraží. To jsem zase ukázali "světovou úroveň".
Byl nedostatek židlí, takže někteří účastníci se museli v sezení střídat. Nikdo nevydrží tři dny stát... Původně bylo možné je dokoupit za 50,- Kč, ale brzy došly.
Na výstavě byla zakázaná konzumace jídla a nápojů - i pro účastníky. Bylo možné využít kavárnu, která tam byla zřízena. Ovšem její nabídky byla chudičká. Jistě že jsme všichni tajně jedli svoje jídlo, ale jde o princip.

Část soutěžních exponátů.

Prostředí soutěžních exponátů také nebylo vůbec útulné. Byly různě naskládány blízko sebe, v pozadí opět vybavení tělocvičny. V jiných zemích je zvykem, že exponáty jsou vedle sebe vystavené na dlouhém stole, takže mají důstojné místo a vy si všechny můžete prohlédnout hezky zblízka. Výherci jednotlivých kategorií dostali pouze diplomy, v jiných zemích je zvykem přidat např. malý pohárek apod. Samozřejmě za každý svůj přihlášený exponát jste organizátorům museli zaplatit další peníze - cca 250,- Kč.

Jediným plusem je, že 10 % výdělku ze vstupného dostane nějaká pražská škola.

Nemůžu se ubránit smutnému pocitu. Bylo to asi nějak takhle: aby organizátoři, Češi, utržili za málo práce (přestože organizace musela být náročná) co nejvíc peněz.

Nebyl to náhodou poslední ročník? Kolik z těch zahraničních účastníků by se sem chtělo ještě vrátit?


Teď trošku z veselejšího soudku. Všichni účastníci byli moc milí a diskutovali vesele mezi sebou. Nabízeli si své tajné svačiny apod. nebo se obdarovávali malými dárečky.
Sešli se zde tvůrci textilních i porcelánových panenek, reborn panenek, čeští a slovenští loutkáři, medvědářky atd.

Zvládla jsem pořídit i pár fotografií, přestože mnohem méně než u minulého ročníku.

Takhle jsme přicestovali tramvají.

Můj stůl.

Tenhle méďa byl přesně podle mého vkusu - miloučký sladký mazlík s růžovými balónky. Moc se mi líbil.

Hodná Nastěnka.

Marfuška jako vyšitá.

Měkkoučký mazlík laděný do hněda s jasnýma zelenýma očima.

Chcete mě?

Tahle kozička byla můj absolutní favorit!

Advent se blíží

Taky už se tak těšíte?

Zdroj všech fotek: pinterest.com

Johanka

Johanka se narodila 21. listopadu.
Je to miloučké medvídě, které má hebký kožíšek z viskózy.
Na krku má ručně barvenou hedvábnou mašli se zlatým zdobením a rolničkou.

Jejím největším zážitkem dosud byla návštěva Národního divadla.

Vincent

Vincent se narodil 5. listopadu.

Kožich má z alpaky. Jeho zrození bylo velmi dlouhé a namáhavé. Ještě že už je na světě!

Svatomartinská husa + recept na paštiku z husího masa

Včera jsme s rodinou zasedli k martinské huse - bála jsem se, ale nakonec se upekla krásně, holka jedna. Podávala jsem k ní bramborové knedlíky červené zelí - přes noc marinované v červeném víně a divokém koření. Druhý den jsem usmažila nakrájenou cibuli na sádle a přidala k ní dvě velké lžíce medu. Potom jsem přisypala zelí, orestovala, zalila marinádou a dusila.

Martinské rohlíčky s makovou náplní jsme dostali od babičky. Jsou andělsky nadýchané.

Tohle je husí pomazánka.

Recept na husí paštiku:

Naše husa měla sáček s droby a odříznutým krkem. Připravila jsem husí paštiku.Vše jsem omyla, osušila a vložila do malého pekáčku. Přilila jsem červené portské víno, přihodila pět lístků šalvěje, tři hřebíčky, tři kuličky nového koření, pět kuliček barevného pepře a jeden stroužek česneku. Pekáček jsem přikrytý vložila do vyhřáté trouby a pekla cca 1,5 hod. Posledních cca deset minut jsem pekla odkryté, aby se výpek trochu zredukoval.

Mezitím jsem z husy odkrájela sádlo, nakrájela ho na malé kostičky, vložila do hrnce, trošku podlila vodou a vyškvařila sádlo.

Zchladlé srdce a žaludek jsem pokrájela na větší kusy, z krku jsem obrala maso. Vše jsem dala do nádoby, přilila výpek, ze kterého jsem vyňala nové koření, hřebíček a česnek, a vše promixovala. Nakonec jsem přimíchala sůl a játra nakrájená na drobné kousky.

Směs jsem přelila do menší misky, povrch uhladila a přelila vyškvařeným sádlem, do kterého jsem přímíchala velkou lžíci vepřového sádla, aby lépe ztuhlo.

Nakonec už zbývá jen nechat v lednici vychladit přes noc.

Z drůbků je možné připravit také skvělý vývar. Já jsem ale letos byla z husí paštiky nadšená.

Z víkendu

Sváteční pondělí jsme oslavili putováním po okolí města Kouřim a návštěvou výstavy Slované v Bavorsku - mezi Řeznem a Rauher Kulmem.

Nepoužívané koleje uprostřed lesa.

Divoký potok Vavřinec.

Náš racko-drak směle odolával silným poryvům vichru.

Googlila jsem, a proto vám můžu napsat, že tyto krásně zbarvené plody patří brslenu evropskému.

Přinesli jsme si domů také větvičky trnky.

A tohle je slavný Lechův kámen, který je opředen řadou pověstí. Jisté je, že když kolem Řípu začalo být těsno, Lech se se svou družinou přesídlil právě na toto strategické místo u Kouřimi.