Pět různě velkých/malých žen na víkend na chalupě.

Život je tak pestrý - stařičká záclonka, lampionek z Číny a vlaštovka. 

Pražské domy.

Kousínek od Náplavky otevřeli novou zmrzlinárnu PURO. Obzvlášť jejich makové gelato ve mně vzbuzuje labužnickou extázi.

Pražské domy

Můj oblíbený, vedle Národního divadla, každé okno je jiné.

Dům U Zlatého melounu 

Na rohu Pařížské.

V Pařížské.

Zimní večerní pohoda

Horká čokoláda a šlehačka a mini marshmallows a z nebe se sypou sněhové vločky.

Milované Orlické hory

Výhled do údolí jemně osvěcuje zrůžovělá obloha.

-14 °C a sníh pod každým krokem romanticky zavrže.

Větvičky jsou drsně a krutě ojíněné, ale jejich ledový kabát tak mile ladí s okolím.

Tomáš si hlídá Masarykovu chatu.

Podél Vltavy

Trávit volný čas v okolí Náplavky mě naplňuje čím dál tím větší radostí a moje plíce příjemnou vodní vůní.
Včera cestou z restaurace Podolka, kde mají pozornou obsluhu, koncept otevřené kuchyně a skvělé jídlo a kde jsem večeřela jednoho sympaťáka obouručáka s poctivými hranolkami smaženými na přepuštěném másle,

jsem po velmi dlouhé době spatřila takovou tu čepici vodní mlhy, pod kterou určitě bydlí Česílko!

Poprvé v životě jsem se také podívala do Žlutých lázní. Chodí tam večeřet i spát část vodního ptactva, které na Vltavě přebývá.

Náplavka

Toto léto jsem si velmi oblíbila Náplavku - pro její atmosféru, vůni vody, rozehřátá místa k sezení, labutě...

Prague food festival 2014

   Tak dlouho jsem se dokopávala k tomu, abych sem umístila fotky z předchozího ročníku, až jsem to nakonec úplně propásla. Proto ty dnešní z 8. ročníku s heslem: Nejezte blbě! vkládám raději ještě ten samý den. 

Včera lilo jako z konve, dnes naopak žhnulo slunce jako divé. 

Café Amandine; La pissaladiére: francouzský koláč se zkaramelizovanou cibulkou, ančovičkami a olivami
Vcelku normální, ale pohladil příjemně.

Café Amandine; Tartaletka s vanilkovým créme patisserie a ovocným relischem
Ovoce bylo skvělé.

Café Amandine; Ravioli plněné konfitovaným kachním masem a sýrem gruyére, špenát s piniovými oříšky

Chateau St. Havel; Jablečný koláč se skořicí, máslovou drobenkou a tvarohovou zmrzlinou s rozinkami marinovanými v rumu
Zmrzlina neměla chybu.

Chateau St. Havel; Chesse cake z kachních jater marinovaných v calvadosu podávaný s jablečným pyré, polníčkovým salátem a ciderovým želé

Chateau St. Havel; Vepřová panenka sous vide marinovaná v čerstvé majoránce, batátové pyré s kostičkami smaženého celeru, smetanovým pórkem, majoránkovým jus a slaninovým chipsem
Chateau je můj každoroční oblíbenec.

Kuchař Michal Mráz u Naše maso - pro mě největší hrdina dne. V tom neuvěřitelném horku stál na slunci u grilu a ještě měl gumovou rukavici...

Naše maso - vše z přeštických vepřů - špekáček z ohně a salsicia.

Naše maso - grilovaná krkovice z přeštíka - nejlepší zážitek + nejlepší porce.

   Mám pocit, že s každým ročníkem přibývají lidé, ale velikost prostoru zůstává pořád stejná. Nejlepší je přijít mezi prvními a poté odejít ve chvíli, kdy už zahrada začíná praskat ve švech. Na přeštíka jsme ve frontě stáli 30 minut, což je v takovém vedru děs. Uprostřed odpoledne jsou takové fronty téměř všude.

Vlastní pití si dovnitř vzít nemůžete. Pivo stojí 60,- Kč, což je nehoráznost. Takže tohle považuji za velké mínus. 

Brož zelená

Pomalu se začíná vracet má kreativní touha a vůle tvořit. Mám z toho radost. Našlapuji velmi tiše, abych ji náhodou nevyplašila...

Tohle je jednoduchá brož ze dřevěných a skleněných korálků (a trochu vlasce :-). Dostal ji člověk, který má rád jednoduchou krásu.

A tohle je balzám na mou vizuální část duše - domovina.

Víkend v Jihočeském kraji

Byl plný hezkého počasí, dobrého jídla, zpívajících ptáků a jabloňových sadů.

Český les

Navštívili jsme vrchovinu, která se táhne podél česko-německých hranic. Dýchali jsme čistý vzduch, užívali si lesy, procházeli zaniklé německé vísky, poslouchali ptačí zpěv a pozorovali všudypřítomná stáda skotu na pastvinách. V noci je tu úžasná tma bez světelného smogu.

Objevili jsme několik stanovišť bobra. Dlouho jsme číhali přímo na samotného chlupatého majitele, ale asi zrovna nebyl doma.

V pozadí je vidět hráz. Všechny stromy okolo potoka už byly uhlodané nebo měly namále.

Poslední zastávkou byla ves Pivoň obklopená Pivoňskými horami. 
Neumím zachytit atmosféru toho místa, ale něco mě k němu pořád táhne. Cítím z něho takovou klidnou a čistou atmosféru. Mám ráda bývalý augistiniánských klášter i rybníky plné pstruhů kolem něho. Skoro jakoby se tu zastavil čas a nikdo nikam nepospíchal.

Pivoňské údolí.