Libuška

(Pře)sladká medvědice

(Pře)sladká medvědice na rohu police
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete růžově,
já si jí vážím velice,
svěřuji se jí docela,
že měla býti mužem - medvědem,
proto nechápu tak úplně,
jak mohla vzniknout mi pod prsty
v sukni oděná slečna veselá.

Libuška je dárkem pro mou milou L. Kožíšek má ze syntetiky, sukně a mašle jsou saténové, čenich vyšitý perlovkou. Původně jsem si myslela, že ušiju medvěda - muže. Nakonec se z toho ale vyloupla medvědice, téměř medvědí mládě. Samotnou mě to občas překvapí, jakoby si každý medvěd sám řekl, jak má vypadat. Já jen předělávám, pářu, stříhám...očka jsem předělávala jednou, uši také - o dost jsem ta původní zmenšila, písmeno L na zadní tlapce jsem přešívala dvakrát. Sukni jsem nejprve chtěla upevnit pomocí zavazovací mašle, nakonec jsem se uchýlila ke gumičce a po hodině zkoušení, prošívání, provlékání atd. jsem ji nakonec přišila napevno k tělu. Atd. Atd.
Teprve když získám pocit, že vyrobeného medvěda znám celistvě už poměrně dlouhou dobu, přestože je vyrobený třeba teprve hodinu, vím, že se narodil přesně takovým, jakým chtěl být (nebo jsem ho já ve skrytu duše chtěla mít?)

Jako kuře...

Pracovní pořádek

Rodný list.

Takhle Libuška čekala na novou majitelku.

Konečně je šťastná v náručí své majitelky.