Dort s ovocem a krémem z bílé čokolády a mascarpone

Na poslední chvíli, dopoledne, jsem se rozhodla, že upeču kamarádce na brzkovečerní narozeninovou oslavu dort. Ještě ráno jsem totiž nevěděla, zda budu moci dorazit. Dopoledne jsem tedy zuřivě surfovala po oblíbených blozích se sladkým jídlem. Potřebovala jsem dort, který bude rychle hotový, bude výborně chutnat a dobře vypadat. Rozhodla jsem se pro recept z blogu Dulce de Leche a byla to skvělá volba.


Cestou z práce jsem dokoupila potřebné suroviny. Hanba mě fackuje za ty nesezónní jahody z Maroka, ale věděla jsem, že dort bude s drobným červeným ovocem vypadat mile a vesele. Přidala jsem ještě lístky máty a zrníčka granátového jablka.
Recept a všechny potřebné informace najdete v odkazu výše.
Pokud opravdu chvátáte a ještě vám krapet ujede ruka se smetanou, ehm, zamixujte do krému jeden sáček Créme Ole vanilkového pudinku bez vaření. Díky mu mnohokrát. Zachránil mě, já totiž měla tak málo času, že jsem nemohla dortu dopřát řádné vychlazení v lednici a ani jsem ho doma nestihla vyfotit.
Chutnal skvěle - lehký oříškový korpus, lahodný krém a svěží ovoce...

Medvěd Bruno

Tak tohle je medvěd  Bruno. Je to mazel mazlivý, to je jeho nejtrefnější charakteristika.

Jedná se o narozeninový dárek, ušitý s lehkým zpožděním - ehm, dva měsíce, pro muže, k němuž pociťuji velmi silnou náklonnost a je blízký mému srdci. Všechno nejlepší ke kulatinám, bratře.

Zlatý knoflík jsme spolu koupili cestou na vlakové nádraží v jednom malém milém krámku - nazvala bych ho knoflíkovým královstvím. Zlatých měli na výběr tolika, že jsme málem nestihli vlak.
Byl statečný a zvládl absolvovat 150 km po kolejích, potom mohl obejmout svého nového majitele.

Duhový dort

Trocha kýče a éček čas od času nikomu neuškodí, proto jsem se rozhodla upéct kamarádce k 25. narozeninám duhový dort. Skvěle zpracovaný recept najdete u CHEZ Lucie.

Postupovala jsem přesně podle jejích pokynů a vše perfektně vyšlo. Jen krému jsem připravila o něco víc, protože mám vždycky strach, že mi nebude stačit a tudíž se mi nepodaří hezky zahladit a zakrýt povrch.

Chystám se koupit si kvalitní potravinářské barvy...protože je ale zatím nemám, použila jsem obyčejné práškové potravinářské barvivo, pytlíček za cca 5,- Kč. Podařilo se mi s ním vytvořit vcelku zářivé barvy a také namíchat fialovou.

Dort jsem ozdobila marcipánovou duhou. Koupila jsem váleček marcipánu, který běžně seženete, rozkouskovala ho a obarvila stejnými barvami jako těsto. Duhu jsem připevnila pomocí párátek.

Ty bílé kupky kolem duhy jsou samozřejmě mraky, mračna, oblaka...mám podezření, že k jejich identifikaci je zapotřebí značná dávka dětské představivosti, neboť jediným člověkem, který je rozpoznal, byla moje desetiletá sestra.

Pokud chvátáte, může se stát, že zapomenete přežehlit ubrus... Jenže mnohem důležitejší pro vás je, že dort přežil cestu tramvají.

Pod nenápadným bílým povrchem se vyloupne barevné tornádo, jenž nikdo nečeká! Někteří se dokonce lehce obávají tolik barev najednou pozřít.

Stojí za to vygooglit si obrázky "rainbow cake".

Pozvánka na výstavu + omluva

Zvu vás na zajímavou výstavu v pražském DOXu, byla jsem na vernisáži a odcházela jsem nadšená. Jmenuje se Signály z neznáma. Český komiks 1922 - 2012. Do 20. května máte čas na její navštívení.

"Výstava v Centru současného umění DOX mapuje 90 let vývoje českého komiksu jako svébytného narativního žánru.
Fenoménem komiksového média se u nás až donedávna nikdo seriózně nezabýval, ačkoli již od svých počátků zajímavým způsobem zrcadlí proměny naší společnosti a kultury. Smyslem výstavy je zasadit řadu jevů, jež byly zapomenuty anebo jsou vnímány izolovaně, do obecnějšího kontextu a představit je široké návštěvnické veřejnosti." (Zdroj: www.dox.cz)

Hlavně neberte peníze do pusy!

Zamilovaná Pepina.

Za únor ani jeden jediný příspěvek?! Kaju se a současně omlouvám všem svým věrným čtenářům, kteří vydrželi klikat a doufat v nový text a fotky. Můj život v současné době prochází nemalými změnami, jejichž splnění a hladký průběh měly přednost před blogováním. Např. snaha o delší než kratší spánek. Čestně ale slibuji, že se polepším. Můj notebook se konečně bezpečně usadil na jiném místě, v jiném domě, v jiné místnosti, na jiném stole a se starou myší.
Pořád vařím a peču a šiju. Mám v hlavě a v paměťové kartě foťáku připravených pár nových příspěvků o jídle, dostala jsem milý dárek od jedné blogerky, ušila dalšího medvěda...vše tu nakonec najdete.

O víkendu

...jsme byli nakrmit vltavské racky. Byl to veselý zážitek. Kousky starého pečiva jsme vyhazovali nad sebe do vzduchu a rackové i racci je chytali za letu, předváděli při tom nejroztodivnější letecké kreace a výkony a vzájemně na sebe pokřikovali. Kam se hrabe krmení kachen, které pečivo vcelku spořádaně pojídají z vodní hladiny.

Pár pracovních momentek jídel:

Upekla jsem dukátové buchtičky s vanilkovým krémem. Stále peču podle receptu Kluků v akci. Neměla jsem špaldovou mouku, tak jsem použila jemně mletou žitnou a i s ní byla chuť buchtiček skvělá.

 K večeři jsem upekla kápie podle Hanky Michopulu. Měly poměrně tvrdou slupku, ale po upečení šla dobře sloupnout.

Jedli jsme k nim pečivo, které jsem prohřála v troubě a potřela ho směsí olivového oleje, čerstvé majoránky (vcelku úspěšně přezimuje holka šikovná v chladné místnosti a zlehka obrůstá novými lístky) a nakrájeného česneku.

Nakonec velmi dobrá pórková polévka vichyssoise, která ve studeném počasí, jenž vládlo za okny, pohladila na duši i na těle. Recept je z Apetitu. Neozdobili jsme ji pažitkou ani pórkem, ale malými kousky opražené slaniny a kostičkami chleba opečených v jejím výpeku.

Zimní putování po Sudetech

Cestou ze Soběchleb do Běsna.

Opuštěná borovice uprostřed polí mezi obcemi Želeč a Siřem.

  Chmelařské oblasti mezi Žatcem a Rakovníkem bývaly velmi bohaté. Za poslední desetiletí se jejich kolorit značně proměnil. Dopravní odlehlost a minimální zájem turistů vytvořily z vesnic, s kdysi bohatými statky zpracovávajícími chmel, místa se zvláštním charakterem.

Barokní archanděl Rafael držící rybu pomalu ale jistě obrůstá břečťanem. V pozadí se nachází barokní kostel s vymlácenými okny, jenž stojí na návsi obce Siřem.
Obec se zapsala do chmelařské historie, neboť ze žateckého poloraného červeňáku vyšlechtila odrůdu "Siřem". Počet obyvatel se v současné době pohybuje okolo stovky, v dřívějších dobách jich tu ale žilo téměř čtyři sta...
Sem roku 1917 přijel Franz Kafka na zdravotní dovolenou, trápila ho tuberkulóza. V Siřemi sloužila jeho sestra Ottla u jejich společného švagra. Čistý vzduch udělal spisovateli dobře. Mezi místními vyčníval nejen místem svého trvalého bydliště, profesí, ale také svým vegetariánstvím, což v místě s bohatým výskytem zabíjaček muselo působit značně exoticky. Ve svých deníkových zápiscích si Franz stěžuje na myši, které mu po nocích svým pobíháním a škrabkáním nedávají spát. I proto je na bustě vyobrazen s kočkou.
zdroj: Wikipedie

Bývalá hospoda ve Vrbici - část obce Hořovičky.

Kostel ve Vrbici - malebně umístěný na kopečku nad rybníkem na návsi. Kostely v této oblasti jsou zdevastované, stejně jako špejchary, sušírny chmele apod.

Interiér kostela

Poznatek: Stavili jsme se v hospodě ve Velké Černoci a černý čaj s libovolným množstvím cukru zde stál 8,- Kč. Doby hojnosti z těchto oblastí zmizely...

Liška (a vrána)

Liška je celá recy - látka na kožich pochází ze staré košile a všechny bílé části těla jsou odstřižky viskózy z Williama I. Byla ušita s velikou láskou, proto se na jejím těle nachází celkem čtyři srdce. Šablona, podle které byla ušita, je kompletně má vlastní. Narodila se na Boží hod vánoční.


Antonín Jaroslav Puchmajer
(1797)

Vrána a liška

Na vysokém dubě,
sýrec držíc v hubě,
paní vrána seděla,
sýr ten snísti hleděla.
V tom jej liška ucítivši,
honem z doupy běžela
a se k vráně přiblíživši,
tuto řeč jí držela:
»Jak jsi pěkná, sestro zlatá,
jak jsi všecka pěkňounká!
žlutá, modrá, kropenatá,
červená a bělounká!
Kdybys hlas jak peří měla,
věz, to bych ti věřit chtěla,
žes ty nejpěknější ptáček
v lesích našich ohniváček.«
Vrána, jíž ta marná chvála
pravdivou se býti zdála,
chutě zazpívati chtěci,
sýrec z huby pustila,
jejžto liška uchopěci,
takto k vráně pravila:
»Ne tvůj, bloude, hlas a peří,
ale sýr mi libě voní!
Pochlebníku kdo со věří,
věz, že pozdě bycha honí;
podruhé ty, majíc sýra,
střež se lišky hůř než výra!«

Hráli: Liška, vlastnoručně namalovaný obrázek inspirovaný ilustrací Josefa Lady, malovaný talířek, malé příbory, 48% sýr Gouda.