V Sedmihradsku

V červenci jsem putovala, částečně pěšky s krosnou na zádech a částečně autobusem, po sedmihradských horách, městech a vesničkách. Navštívila jsem nespočet kostelů, klášterů a krásných míst a potkávala, často velmi chudé a přesto usměvavé, obyvatele tohoto kraje s bohatou historií. A viděla jsem medvěda!

Lakto Bar

Fontána  měla i praktické využití, v dusném parnu se mezi vodotrysky proháněly děti.

Působivá mozaika v podchodu ve Velkém Varadíně.

S přebytky elektrických kabelů si zde nikdo příliš hlavu neláme.

Ženich s nevěstou se fotí po obřadu.

Tyto dveře mě svou patinou nadchly.

Obraz v pravoslavném kostelíku.

Místní pivo Ursus.

Místní hlídač pomníku.

Zákusek mě nadchl, ale možná to bylo i tím, že jsem měla šílený hlad. Těsto bylo podobné lineckému, promazané našlehaným máslovým krémem, povrch posypaný voňavým cukrem (velmi podobný lze nalézt i na Kinder Paradise).

Kohoutí sympaťák.

Výstavka v pokoji u jednoho z kostelů. Jednou ji naaranžovali a více se o ni nestarali:-)

Úlovek ze špekové věže (Speckturm).

Pořídila jsem x fotek lidových motivů pro svou případnou pozdější inspiraci.

Balkón na faře - takový bych si přála.

Ovocno-zeleninový trh v Hermannstadtu.

Ciorba - kuřecí vývar s masem, zeleninou, koprem a petrželí.

Ciorba - fazolová s uzeným masem.

Zmrzlinový automat bez obsluhy v Brašově, jen házíte mince do jednotlivých přístrojů a plníte si kornoutek.

Cestou v horách jsem sbírala tymián, mátu atd. Večer je přidávala do večeře či z nich vařila čaje, to bylo skvělé.

Horské louky jsou plné květeny a o turistu téměř nezakopnete.

Mici jsou rumunskou obdodou čevabčiči. Jedná se o grilované tyčinky z mletého masa.

Vidíte čerta? Visí zespodu na jedné z misek vah.

Do kostela přilétl rehek zahradní a usedl na hlavičku holubice.

Typická dřevěná zdobená brána vedoucí do dvora.

Kudlanka nábožná.

V cukrárně...

Zákusek Alexandra byl nadýchaný, jen decentně přeslazený a moc mi chutnal.

Jogurtový dort s ovocem.

Nejraději mám pistáciovou, kde můžu ochutnám a pak porovnávám.

Kůň s povozem je ve vesnicích samozřejmostí.

Na zahrádce byly nejčastěji k vidění tyto druhy zeleniny: cibule, česnek, kopr, fazole, brambory...

Jednoduchá a hezky prosezená lavička.

Střecha je stará čtyřicet let.

Jakoby se tu zastavil čas...

Satelitní talíř měl každý.

Školní sešit nalezený v jedné rozpadlé staré škole.

Barevná mozaika zdobící pitný pramen v ženském pravoslavném klášteře.

Vím, že můj blog v tomto období právě nehýří příspěvky a mrzí mě to. Bohužel mám teď mnoho povinností týkajících se školy a ty ubíjí i mé kreativní nápady a chuť vařit. Časem přijde zlepšení...:-)