Z dovolené /1

Dovolenou jsme strávili cestováním po Chorvatsku, Slovinsku, Maďarsku a severovýchodní Itálii.
Na zádech jsme měli krosny, spali jsme pod širákem, ve stanu, v kempu, u hodných františkánů pod stříškou... Dopravním prostředkem nám byl autobus.

Nejvíce dní jsme pobyli v chorvatském Daruvaru. 20 % obyvatel z 13 200 zde žijících tvoří Češi. Počali se zde usazovat od 90. let 18. století. Místními byli vítání, neboť byli zručnými řemeslníky a zkušenými hospodáři. Také okolní vesnice byly ve 40. a 50. letech 19. století osídleny Čechy. Nevím, kolik obyvatel Česka má o této početné komunitě v Chorvatsku povědomí. Stále si udržují české zvyky, mluví spolu česky, zpívají české písně, hrají české hry, založili daruvarský pivovar, mají českou školu i školku...
Fotek mám mnoho, proto vybírám jen pár - jídla. Do Daruvaru se ještě chystám, mimo jiné jsem vůbec nestihla vyzkoušet jejich termální prameny!

Sobotní ráno na tržnici.

Chladící box nacpaný spoustou domácích zdravě žlutých kuřat.

Tenhle tvarohovitý sýr byl tak výborný! Domácí chuť lahodného mléka, smetany, lehce nakyslý...stačilo přidat jen špetku soli a chléb.

Zúčastnili jsme se krajanského (českého) Etno dne v Ivanově Sele. Je to jedna z nejstarších původně českých vesnic. Zahráli jsme krátké divadlo, zazpívali písně a na oplátku jsme vyslechli české písně zpívané krajany, shlédli představení Staré pověsti české a také dostali buchty pečené venku v peci a plnými doušky pili pivo Staročeško. Při čekání v pivní frontě jsme si se všemi okolo sebe mohli povídat česky, přestože jsme byli ve středozemí Chorvatska.

Pec chlebovka.

Povidlové buchty, po kterých se jen zaprášilo.

Chrpy v novodobém kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

Ivanovo Selo je významným hnízdištěm čápa bílého, tento rok mají 26 aktivních hnízd.

Další dny jsme navštívili Remetinec, Varaždin, Lepoglavu, Lobor, Martinščinu, Belec...