Dlouhá stať

Na počátku byl pomeranč.

Na konci byl kváskový chleba.

   Také já jsem propadla, v současné době modernímu a přitom tak starému, kouzlu kváskového chleba.

   Bylo toho o něm již napsáno mnoho, takže já pouze doplním své postřehy.

   Úvod byl pohádkově snadný a rychlý. Zadáte si do googlu "kvásková mapa", vyberete si někoho, kdo bydlí blízko vás a zkontaktujete ho přes mail. Pak už jen netrpělivě přešlapujete na místě určení a radostně očekáváte příchod nového člena rodiny. Na oplátku něco dáte, většinou už rovnou na mapě zjistíte, čím můžete udělat radost - sáček kmínu, avokádo, Kinder překvapení nebo třeba pomeranč. Já kvásek vyměnila za pomeranč a pár snítek rozmarýnu.

   Teď začíná ta proklatě dlouhá stať. Mazlíka doma přendáte do sklenice a poprosíte ho, aby si rychle zvykl na vaši domácnost a pěkně kvasil. Od oka ho nakrmíte žitnou moukou a vlažnou vodou v poměru 1:1. Pak znovu a pak ještě jednou. Najdete si recept, zaděláte těsto a bochánek necháte kynout. Čekáte hodinu, dvě, tři, čtyři...a bochánek se nehne ani o milimetr. Je vám líto surovin i kvásku a tak upečete absolutně nevykynutý zdrcnutý bochánek. Pak to zkusíte znovu, protože chyba se občas vloudí. Dopadne to ještě hůř. Třetí pokus ještě hůř, chlebová placka připomíná gumu. Přemýšlíte nad tím, že na to prdíte a nikdy už ho péct nebudete. Po hodinách strávených googlením a přemítáním, kde mistr tesař udělal chybu, přestanete dávat do těsta žitnou mouku a zaděláváte, až když je kvásek opravdu pěkně kyselý a spadlý. A taky ho při poslední fázi hnětení neubijete velkým množstvím přidané mouky. A tradá.

   Přichází rychlý a šťastný závěr - z trouby se vykutálí krásný nakynutý bochánek s tou úžasně nakyslou chutí, voňavou křupavou kůrkou a vyrýsovanými koly od ošatky. 

   Shrnutí: 

• kvásek krmím žitnou moukou, ale těsto zadělávám pšeničnou celozrnnou a trochou obyčejné bílé
• krmím ráno a večer
• většinou peču po třetím nakrmení (občas po druhém), když je kvásek hodně kyselý a spadlý
• do trouby dávám ještě malinký pekáček naplněný vodou
• zkoušela jsem i pomalé kynutí přes noc v lednici, viz Cuketka, a je opravdu skvělé
• ošatku jsem koupila v malém krámku v Dejvicích - http://www.nelso.cz/cz/place/484/

Užitečné odkazy:
Recept a hezké čtení - http://www.cuketka.cz/?p=6889
Dokonalý průvodce pro začátečníka - http://www.maskrtnica.cz/jak-na-prvni-domaci-chleba/
Polopatě a vtipně sepsané zkušenosti - http://www.kekorenum.com/honzuv-blog/2011/06/23/mame-domaciho-mazlicka/


A na úplný závěr se chci pochlubit svým opravdovským letitým sítem na mouku.