Duhový dort

Trocha kýče a éček čas od času nikomu neuškodí, proto jsem se rozhodla upéct kamarádce k 25. narozeninám duhový dort. Skvěle zpracovaný recept najdete u CHEZ Lucie.

Postupovala jsem přesně podle jejích pokynů a vše perfektně vyšlo. Jen krému jsem připravila o něco víc, protože mám vždycky strach, že mi nebude stačit a tudíž se mi nepodaří hezky zahladit a zakrýt povrch.

Chystám se koupit si kvalitní potravinářské barvy...protože je ale zatím nemám, použila jsem obyčejné práškové potravinářské barvivo, pytlíček za cca 5,- Kč. Podařilo se mi s ním vytvořit vcelku zářivé barvy a také namíchat fialovou.

Dort jsem ozdobila marcipánovou duhou. Koupila jsem váleček marcipánu, který běžně seženete, rozkouskovala ho a obarvila stejnými barvami jako těsto. Duhu jsem připevnila pomocí párátek.

Ty bílé kupky kolem duhy jsou samozřejmě mraky, mračna, oblaka...mám podezření, že k jejich identifikaci je zapotřebí značná dávka dětské představivosti, neboť jediným člověkem, který je rozpoznal, byla moje desetiletá sestra.

Pokud chvátáte, může se stát, že zapomenete přežehlit ubrus... Jenže mnohem důležitejší pro vás je, že dort přežil cestu tramvají.

Pod nenápadným bílým povrchem se vyloupne barevné tornádo, jenž nikdo nečeká! Někteří se dokonce lehce obávají tolik barev najednou pozřít.

Stojí za to vygooglit si obrázky "rainbow cake".

Pozvánka na výstavu + omluva

Zvu vás na zajímavou výstavu v pražském DOXu, byla jsem na vernisáži a odcházela jsem nadšená. Jmenuje se Signály z neznáma. Český komiks 1922 - 2012. Do 20. května máte čas na její navštívení.

"Výstava v Centru současného umění DOX mapuje 90 let vývoje českého komiksu jako svébytného narativního žánru.
Fenoménem komiksového média se u nás až donedávna nikdo seriózně nezabýval, ačkoli již od svých počátků zajímavým způsobem zrcadlí proměny naší společnosti a kultury. Smyslem výstavy je zasadit řadu jevů, jež byly zapomenuty anebo jsou vnímány izolovaně, do obecnějšího kontextu a představit je široké návštěvnické veřejnosti." (Zdroj: www.dox.cz)

Hlavně neberte peníze do pusy!

Zamilovaná Pepina.

Za únor ani jeden jediný příspěvek?! Kaju se a současně omlouvám všem svým věrným čtenářům, kteří vydrželi klikat a doufat v nový text a fotky. Můj život v současné době prochází nemalými změnami, jejichž splnění a hladký průběh měly přednost před blogováním. Např. snaha o delší než kratší spánek. Čestně ale slibuji, že se polepším. Můj notebook se konečně bezpečně usadil na jiném místě, v jiném domě, v jiné místnosti, na jiném stole a se starou myší.
Pořád vařím a peču a šiju. Mám v hlavě a v paměťové kartě foťáku připravených pár nových příspěvků o jídle, dostala jsem milý dárek od jedné blogerky, ušila dalšího medvěda...vše tu nakonec najdete.

O víkendu

...jsme byli nakrmit vltavské racky. Byl to veselý zážitek. Kousky starého pečiva jsme vyhazovali nad sebe do vzduchu a rackové i racci je chytali za letu, předváděli při tom nejroztodivnější letecké kreace a výkony a vzájemně na sebe pokřikovali. Kam se hrabe krmení kachen, které pečivo vcelku spořádaně pojídají z vodní hladiny.

Pár pracovních momentek jídel:

Upekla jsem dukátové buchtičky s vanilkovým krémem. Stále peču podle receptu Kluků v akci. Neměla jsem špaldovou mouku, tak jsem použila jemně mletou žitnou a i s ní byla chuť buchtiček skvělá.

 K večeři jsem upekla kápie podle Hanky Michopulu. Měly poměrně tvrdou slupku, ale po upečení šla dobře sloupnout.

Jedli jsme k nim pečivo, které jsem prohřála v troubě a potřela ho směsí olivového oleje, čerstvé majoránky (vcelku úspěšně přezimuje holka šikovná v chladné místnosti a zlehka obrůstá novými lístky) a nakrájeného česneku.

Nakonec velmi dobrá pórková polévka vichyssoise, která ve studeném počasí, jenž vládlo za okny, pohladila na duši i na těle. Recept je z Apetitu. Neozdobili jsme ji pažitkou ani pórkem, ale malými kousky opražené slaniny a kostičkami chleba opečených v jejím výpeku.

Zimní putování po Sudetech

Cestou ze Soběchleb do Běsna.

Opuštěná borovice uprostřed polí mezi obcemi Želeč a Siřem.

  Chmelařské oblasti mezi Žatcem a Rakovníkem bývaly velmi bohaté. Za poslední desetiletí se jejich kolorit značně proměnil. Dopravní odlehlost a minimální zájem turistů vytvořily z vesnic, s kdysi bohatými statky zpracovávajícími chmel, místa se zvláštním charakterem.

Barokní archanděl Rafael držící rybu pomalu ale jistě obrůstá břečťanem. V pozadí se nachází barokní kostel s vymlácenými okny, jenž stojí na návsi obce Siřem.
Obec se zapsala do chmelařské historie, neboť ze žateckého poloraného červeňáku vyšlechtila odrůdu "Siřem". Počet obyvatel se v současné době pohybuje okolo stovky, v dřívějších dobách jich tu ale žilo téměř čtyři sta...
Sem roku 1917 přijel Franz Kafka na zdravotní dovolenou, trápila ho tuberkulóza. V Siřemi sloužila jeho sestra Ottla u jejich společného švagra. Čistý vzduch udělal spisovateli dobře. Mezi místními vyčníval nejen místem svého trvalého bydliště, profesí, ale také svým vegetariánstvím, což v místě s bohatým výskytem zabíjaček muselo působit značně exoticky. Ve svých deníkových zápiscích si Franz stěžuje na myši, které mu po nocích svým pobíháním a škrabkáním nedávají spát. I proto je na bustě vyobrazen s kočkou.
zdroj: Wikipedie

Bývalá hospoda ve Vrbici - část obce Hořovičky.

Kostel ve Vrbici - malebně umístěný na kopečku nad rybníkem na návsi. Kostely v této oblasti jsou zdevastované, stejně jako špejchary, sušírny chmele apod.

Interiér kostela

Poznatek: Stavili jsme se v hospodě ve Velké Černoci a černý čaj s libovolným množstvím cukru zde stál 8,- Kč. Doby hojnosti z těchto oblastí zmizely...

Liška (a vrána)

Liška je celá recy - látka na kožich pochází ze staré košile a všechny bílé části těla jsou odstřižky viskózy z Williama I. Byla ušita s velikou láskou, proto se na jejím těle nachází celkem čtyři srdce. Šablona, podle které byla ušita, je kompletně má vlastní. Narodila se na Boží hod vánoční.


Antonín Jaroslav Puchmajer
(1797)

Vrána a liška

Na vysokém dubě,
sýrec držíc v hubě,
paní vrána seděla,
sýr ten snísti hleděla.
V tom jej liška ucítivši,
honem z doupy běžela
a se k vráně přiblíživši,
tuto řeč jí držela:
»Jak jsi pěkná, sestro zlatá,
jak jsi všecka pěkňounká!
žlutá, modrá, kropenatá,
červená a bělounká!
Kdybys hlas jak peří měla,
věz, to bych ti věřit chtěla,
žes ty nejpěknější ptáček
v lesích našich ohniváček.«
Vrána, jíž ta marná chvála
pravdivou se býti zdála,
chutě zazpívati chtěci,
sýrec z huby pustila,
jejžto liška uchopěci,
takto k vráně pravila:
»Ne tvůj, bloude, hlas a peří,
ale sýr mi libě voní!
Pochlebníku kdo со věří,
věz, že pozdě bycha honí;
podruhé ty, majíc sýra,
střež se lišky hůř než výra!«

Hráli: Liška, vlastnoručně namalovaný obrázek inspirovaný ilustrací Josefa Lady, malovaný talířek, malé příbory, 48% sýr Gouda.

U Baštů

Chci se s vámi podělit o svůj včerejší chuťový zážitek. Zúčastnila jsem se oslavy narozenin v pivovaru Bašta v pražských Nuslích.

Oslavenec pro nás objednal večeři. Byla ve dvou dřevěných oválných mísách, v nichž jste mohli vybírat z: vařeného vepřového kolene, pečené kachny, slaniny, uzeného, teplých klobásek a papriček jalapeño (plněné sýrem, obalené a smažené). Přílohou byly dva bochníky křupavého voňavého chleba a vše jste mohli dovršit pořádnou porcí hořčice, křenu, beraních rohů či kyselých okurek.

Příjemné bonusy: pivovar je nekuřácký; má takové ty správně viklavé židle, což znamená, že se na nich střídá hodně zákazníků a z toho plyne, že se tam dobře vaří; při obědě k polévce dostanete domácí rohlíky; zákuskem jsou domácí buchty; obsluha je milá; můžete zkusit pivo wasabi a další speciality uvařené přímo v minipivovaru u Baštů.

Chválím velkou mísu s hořčicí, mňam. V pozadí je možné vidět rozkrojený bochník - krajíce mizely rychlostí blesku.

Střípky Prahy

Barokní brána na nároží Stříbrné  a Náprstkovy ulice

Bílá dívka střežící uzoučkou Stříbrnou ulici (Staré Město)

Zmoklé konfety

Zvonky s Mirkem...

Koutek, kde je zakázáno rušit.