Makronky 2

     Poučena z předchozích chyb jsem se ještě téhož večera pustila do druhého pokusu. Recept je opět z gurmetu, tentokrát od Ivety Fabešové, opět doslovně.

Suroviny na 40 kusů
200 g mandlové mouky (mleté a prosáté mandle)
200 g cukru krupice
200 g cukru moučky
50 ml vody
2 x 75 g bílků
potravinářské barvivo

1. Moučkový cukr smíchejte s mandlovou moukou. Cukr krupici a vodu nechte společně vařit, dokud nezhoustne a nedosáhne 118°C.
2. 75 g bílků vložto do mixéru, přilijte horký cukrový rozvar a nechte šlehat až do vychladnutí. Díky rozvaru bude sníh velmi pevný. Druhou část bílků vlijte do směsi cukru a mandlové mouky a přímíchejte pevný ušlehaný sníh. Dobře promíchejte a obarvěte potravinářskou barvou.
3. Na plech vyložený papírem na pečení nastříkejte kolečka o průměru 4 cm, nechte je asi 20 min při pokojové teplotě odpočinout a poté pečte při 160°C přesně 10 min. Z plechu makronky sundejte až po vychladnutí.
Rady k cukrovému rozvaru:
Pokud nemáte při ruce cukrářský teploměr, poznáte okamžik 118°C jednoduchou zkouškou. Když namočíte prsty do misky se studenou vodou, rychle jimi zachytíte trochu vroucího sirupu a ihned je zase ponoříte zpátky do vody, zchladlý cukr se nerozpustí, ale dá se hníst jako žvýkačka. Kdyby byl cukr svařený ještě o něco více na další stupeň, už by se nedal po zchladnutí hnístí, ale lámal by se jako karamel.

Při postupu:

V minulém receptu jsem použila koupené rozemleté mandle, ale nechutnaly dobře. Měly nádech žluklosti, i když žluklé nebyly. Prostě stojí za to dát si tu práci a mandle si pěkně poctivě namlet sám:-) Z počátku samotné, poté jsem přidala lžíci moučkového cukru. Pomlela, zase přidala trochu cukru. Poté vsypala do sýtka a lžící pěkně propasírovala:-) Zůstanou vám tam větší drobky, s trochou námahy je ale pomocí lžíce přebrousíte skrze sítko a stane se z nich také mouka. Do vzniklé sypké směsi přimíchejte zbylou část moučkového cukru.

Vypadají hezky, že?

Stříkala jsem tou největší hubičkou cukrářského kornoutu. Již teď můžeme pozorovat, že těsto bylo příliš tekuté. Dělala jsem kopečky velikostně podobné dětským piškotům, jen o něco vyšší a podívejte, jak se roztekly do stran.
Cukrový rozvar šel opravdu rychle, nechala jsem jen krátce přebublat a už jsem zkoušela a bylo hotovo. Opravdu se to chová jako žvýkačka či modelína, jen je to průsvitné. Bála jsem se, že si popálím prsty, ale dalo se to snést.

Je možné, že to mělo být ještě více průhlednější. Možná tomu ještě nějaký ten stupínek chyběl. Ale jako modelína se to opravdu chovalo;-)

Výsledek je lepší než u pokusu číslo 1.
Přesto můžeme pozorovat další chyby:
1. Těsto bylo příliš řídké a proto je povrch popraskaný? Proč bylo příliš řídké, přestože jsem se vařila s rozvarem, který měl bílky zpevnit? Protože jsem byla líná vymívat nádobu, ve které jsem šlehala bílky k pokusu číslo 1 a tudíž se mi je už potom nepodařilo vyšlehat zcela dotuha.
Nádoba na bílky musí být zcela čistá, bez kapky vody, bez náznaku mastnoty, to samé metly!

Ale mají krásné spodky, že?:-)